Stovky slov kvůli jediné větě, desítky gest pro jediné ach. Hra o divácích, hra o diváctví, hra s diváky, při níž se herní principy střídají a proměňují tak, aby divák pokud možno nezapomínal sám na sebe a svoje prožívání. Hra o vnímání, zraku, pohledu i pozorování. Co to vlastně znamená dívat se na něco? Dívat se na divadlo? A co znamená být divákem? Je divadlo, když se nikdo nedívá?

„Oči v sloup dokážou překvapovat až do úplného konce. Ústředním principem není opakování, ale neodhadnutelně klikatý pohyb vpřed. A přitom to celé neustále drží skvělý timing (opravdu skvělý) a na scéně jsou herci, kteří zdánlivě nehrají, přitom však dokáží být tak výrazní, že vás po celou dobu neopustí chuť se na ně dívat, i když třeba zrovna nedělají nic světoborného.“

Vladimír Mikulka, Nadivadlo